O nás

Vyzkoušela jsem si 20 šatů a stejně mi žádné pořádně neslušely. Bylo mi asi 15 nebo 16 let a s mojí mamkou jsme sháněly šaty do tanečních. Tady to asi začalo. "Proč se někdo nezamýšlí nad tím, aby ty šaty holkám opravdu slušely?"

 

Čas běžel, vystudovala jsem vysokou, nastoupila do první práce. Za tu dobu jsem šla si šla xkrát koupit hezké šaty... A nikdy to nebylo podle mých představ. Za první výplatu jsem si koupila šicí stroj a šila si šaty po sebe. Že bych je dělala i pro druhé mi přišlo jako z říše snů. Neuměla jsem tak dobře šít, abych se odvážila je někomu nabízet a zároveň jsem neuměla přenést svoje nápady do střihu.

 

Na mateřské jsem už věděla, že současná práce není něco, v čem bych chtěla pokračovat a do budoucna se rozvíjet. A to je u mně problém, jakmile v něčem nevidím smysl, nefunguje to. Nápad dělat vlastní šaty už tam někde vzadu v hlavě byl, ale zdálo se mi to jako bláznovství, které bude vyžadovat vysoké investice. Postupně jsem zjišťovala, jak textilní výroba funguje. Zjistila jsem že existuje oděvní technolog, který dokáže udělat střih technicky. A že jsou dílny, které oblečení dokáží ušít. Pár jsem jich oslovila ale buď neměli kapacitu, nebo vyžadovali ušít stovky kousků od veliksoti. A to byl velký závazek, na který bych ani neměla finance. Nastoupila jsem tedy zpátky do práce, kde byli sice skvělí lidé i nadřízení, hodně jsem se toho naučila, ale brutálně mě to nebavilo.

 

Během pandemie jsem si udělala floristický kurz protože květiny jsou můj další velký koníček. Přemýšlela jsem, že se vydám touhle cestou a budu dělat květinové dekorace. Pak jsem ale narazila na další české oděvní mini značky a jistila, že to jde dělat i v malém bez obrovských investic. Založit si vlastní značku oblečení mi ale přišlo jako bláznovství. Pak jsem ale narazila na Rehanu Ježkovou, která dělá mentorku módním tvůrcům. Dala jsem výpověď v práci a řekla si, že tomu dám všechno a uvidím, kam mě to dovede:)